Mlýn navštěvují dětské spolky z okolí a skautské oddíly z celých Čech i Moravy. Máme velmi rádi tradiční česká plemena zvířat, a proto jsme se rozhodly, že nebudeme dětem ukazovat žirafy a slony, nýbrž česká plemena hospodářských zvířat.
Začínali jsme se slepicemi a ovcemi. V současné době najdete ale na mlýně 7 zástupců českých plemen.
Původní Valaška
Valaška je hrubovlnné plemeno s trojstrannou užitkovostí (mléko, maso, vlna) přizpůsobené k salašnickému chovu. Patří do skupiny cápových ovcí chovaných na Balkáně (zdroj HORÁK a kol., 2004).
Dnes se toto plemeno vyskytuje jen ojediněle, a to převážně v užitkových chovech a v nejdrsnějších klimatických horských a podhorských oblastech. Valašky jsou otužilé, velmi skromné, chodivé ovce vhodné na spásání strmých, těžko přístupných a vzdálených pastvin. Mají živý temperament, pevnou konstrukci a dobrou chodivost v těžkém terénu (zdroj GAJDOŠÍK, POLÁCH, 1984).
Zajímavostí je, že obě česká plemena ovcí (tj. valaška i Šumavská ovce) jsou rohaté. Hosty na mlýně vždy upozorníme, že v naší ohradě nenajdou berany, přestože oba kusy, které na mlýně máme jsou rohaté.
V ohradě tedy najdete dvě ovčí holky, sestry narozené v roce 2021. V roce 2023 odchovaly svá první mláďata. Letos je plánujeme připustit znovu, čekáme tedy mladé osazenstvo na jaře 2025.
Česká slepice zlatě kropenatá
Kropenky řadíme mezi lehká plemena středoevropského typu. Poznáte je podle středního tělesného rámce, s dobře osvaleným trupem válcovitého tvaru, středně vysokého postoje, menší hlavy s jemným listovým hřebenem a s výše neseným, bohatým ocasem. Nejčastějším barevným rázem je zlaté kropení, ve kterém dokonale vyniká divoká kresba.
Slepičky jsou velmi temperamentní a nenáročné. Ve volném výběhu jsou velmi shánlivé a z velké části si samy dokážou najít potravu, což výrazně snižuje jejich spotřebu krmiva. Díky své plachosti a ostražitosti se lépe ubrání predátorům, nemají sklony k létavosti. A navíc přirozeně odolávají nemocem. Odolnost a otužilost v našich středoevropských podmínkách z nich dělá ideální plemeno. (zdroj slepicar.cz)
V našem výběhu slepic najdete dva tyto exempláře. Snažíme se počet slepiček plemene rozšířit.
Šumavanka
Šumavanky, jak jejich název napovídá, pocházejí z oblasti Šumavy. Své jméno dostaly šumavské slepice na první poválečné krajské výstavě v Plzni a navrhovatel jména „šumavanka“ byl Václav Kordy ze Sušice. Tyto slepice byly schopny přežít na opuštěných šumavských samotách bez lidské péče. V tvrdých podmínkách Šumavy se muselo jednat o plemeno živého temperamentu, otužilé, shánlivé a ostražité stejně jako slepice Horal.
Jde o slepice středně těžkého typu se spíše menším tělesným rámcem. Vynikají rychlým růstem, kuřata dobře opeřují. Optimální je i zmasilost a kvalita masa. Barva kůže je bílá. (zdroj slepicar.cz)
Toto plemeno máme bohužel zastoupeno pouze jedním kusem.
Přeštické prase
Přeštické černostrakaté je původní české plemeno prasat, které se odvozuje od původních klapouchých prasat z oblasti západních Čech. Po zušlechtění anglickými i jinými plemeny prasat došlo ke zlepšení užitkových vlastností tohoto plemene, nicméně nedosahuje takové jatečné hodnoty jako jateční hybridi. Občas se používá jako mateřské plemeno pro křížení v rámci hybridizačního programu, bylo uznáno jako genetický zdroj a chová se převážně jako genetická rezerva. (zdroj wikipedie.cz)
Česká husa
Česká husa patří mezi původní plemena hus vzniklých domestikací husy divoké na území Čech a Moravy, díky tomuto aspektu je výborně přizpůsobená klimatickým podmínkám našeho kontinentu. Patří mezi naše národní plemena a její chov je soustředěn převážně v drobnochovech. Není vhodná pro velkochovy jako čisté plemeno, pouze se používá pro křížení na zlepšení kvality peří a dosažení kratšího tělesného rámce pro brojlerové typy hus. Je to husa menšího tělesného rámce, s kratším silným trupem a kratšími růžovými až červenými běháky.
Je poměrně malá, ale za to otužilá, skromná a nenáročná zejména na výživu a podmínky ustájení. Jako jedna z mála plemen má výborné mateřské vlastnosti a je schopná úspěšně vysedět a odvodit housata. (zdroj: agropress.cz)
Český strakáč
Český strakáč je jedno z nejstarších a nejznámějších českých národních plemen králíka. Jeho vznik se odhaduje na 18. století. Patří mezi středně velká plemena, váži 3-4 kg. Je to jediné české plemeno s kresbou. Nejčastěji se chová v černo-bílé barvě. Existuje dalších 9 barevných variant. V Česku se chová 1 000 až 1 500 chovných zvířat.
Český strakáč byl vyšlechtěn z původního stájového králíka a anglického strakáče koncem 19. století. Největší zásluhu na šlechtění nese J. V. Kálal. První klub chovatelů tohoto plemene byl založen v roce 1913. Za první světové války se rozpadl a obnoven byl v roce 1932. Český strakáč je zařazen jako jediný malý strakáč od roku 1994 i v Evropském vzorníku. (zdroj: wikipedie.cz)
Český červený
Český červený, jak už název vypovídá, byl vyšlechtěn v České republice, jeho „otcem“ je chovatel a posuzovatel králíků Theodor Svoboda z Modřan u Prahy. Na šlechtění pracoval v průběhu 40. a 50. let 20. století, na seznam plemen bylo definitivně zapsáno v roce 1959. Toto plemeno vzniklo z načervenalých neušlechtilých králíků, novozélandského červeného a tříslového.
Tyto krasavce s červenou srstí najdete pod zkratkou Čč. Požadovaná živá hmotnost se pohybuje v rozmezí od 2,5 do 3,25 kg, přičemž dospělý jedinec obvykle dosahuje hmotnosti kolem 3 kg. Má válcovité, zavalité tělo pokryté normální srstí. Vyniká silnou hlavou, nejširší část představuje čelo a nos, na ní se vyjímají vzpřímené, pevné uši, které měří 9 až 10 cm. Má tmavě hnědé oči a rohovité drápy.
Jeho specifikem je pochopitelně zbarvení, které je v tomto případě červené, červená barva je na celém těle poměrně stejnoměrná. Na svrchní straně těla má červené zbarvení více intenzivní, oproti tomu na spodině bývá odstín matnější, barva podsady je na rozdíl od krycího odstínu mírně světlejší. (zdroj: kralikar.cz)